Selen je stopový prvek, který objevil švédský lékař a chemik Jöns Jakob Berzelius začátkem 19. století. Trvalo však dalších 140 let, než se zjistilo, jaký je vlastně jeho význam pro lidské zdraví. Kromě jiných benefitů je důležitý zejména pro udržení normální funkce štítné žlázy a imunitního systému a doporučoval se užívat v doplňcích výživy i během pandemie covidu-19 zejména v kombinaci s vitamíny C, D, zinkem či melatoninem.

Lidstvo zpočátku znalo pouze dva extrémy – buď projevy jeho závažného nedostatku selenu, nebo naopak jeho toxicitu. Nesmírný význam selenu pro zdraví byl zjištěn až později.

Nadměrný příjem selenu způsobuje selenózu

Toxicitě selenu, projevem jeho nadměrného příjmu, se říká selenóza. Může být akutní (jednorázové předávkování vysokou dávkou) a chronická (pravidelný příjem nadměrných dávek delší dobu).

Poprvé popis chronické selenózy podal ve 13. století Marco Polo. Ten poukázal na toxické působení některých rostlin na koně a na dobytek. Všiml si, že pokud se na pastvinách nacházely určité rostliny ve větším množství a dobytek či koně je konzumovaly, ve velkém množství ztrácely hřívu a srst, dokonce přicházely o kopyta. Postupně chřadli a hynuli.

Trvalo dalších sedm století, než američtí vědci toto pozorování potvrdili. V určitých oblastech Ameriky s půdou bohatou na selen mají rostliny určitých konkrétních rodů schopnost zkoncentrovat v sobě velké množství selenu z půdy. Pokud je následně ve velkém konzumují zvířata, mají problémy. Takové rostliny se staly indikátory selenu v půdě.

Selenóza postihuje například obyvatelstvo a zvířata žijící v okolí uhelných dolů. Spalování uhlí totiž zvyšuje obsah selenu v půdě. Při denním příjmu selenu 5 mg (což je 100násobné překročení denní dávky) vzniká lámavost nehtů, závratě, gastrointestinální potíže.

Nedostatek selenu způsobuje problémy se srdcem, klouby

Ve 30. letech minulého století byla v Číně popsána endemická (čili na určitém území se vyskytující) kardiomyopatie. Jedná se o onemocnění srdečního svalu s poruchou funkce srdce. Podle provincie, kde byla poprvé objevena, byla nazvána nemocí Keshan. Postihovala zejména ženy v plodném věku a děti.

Skoro 20 % populace zde trpělo akutním nebo chronickým srdečním selháním. Po desítkách let se jednoznačně dokázalo její spojení se závažným nedostatkem selenu – denní příjem obyvatelstva byl méně než 12 mikrogramů.

I mírný deficit selenu může poškodit srdce

Dalšími syndromy spojenými s těžkým nedostatkem selenu je nemoc Kishin-Beck, onemocnění kloubů a okolních kostí popsané v Číně a Tibetu. A ještě endemický kretenismus, který byl popsán v oblastech se závažným nedostatkem selenu a jódu současně (ve střední Africe).

Lehký a středně těžký nedostatek selenu ale nemá klinické projevy. Zkušenosti z Finska však dokazují, že i mírný deficit selenu s koncentrací v krvi (séru) méně než 45 mikrogramů na litr významně zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční a úmrtnost na kardiovaskulární choroby.

Důležité je složení půdy – u nás pozorujeme selenový deficit

Příjem selenu totiž závisí zejména na složení půdy. Nedostatek selenu je rozšířen zejména ve východní Evropě a v některých oblastech Číny. Podle profesorky imunologie Marie Šustrové Slovensko také patří mezi země selenového deficitu. Koncentrace v krvi u našeho obyvatelstva je významně nižší než v západní Evropě. ve srovnání s Norskem, Švédskem a Nizozemskem ho máme až dvojnásobně méně. Ve srovnání s USA či Kanadou je denní příjem selenu u nás dva-, dokonce až třikrát nižší.

I v článku dvojice Maďarič-Kadrabová z Ústavu preventivní a klinické medicíny Bratislava se lze dočíst, že Slovensko patří mezi země s nízkým obsahem selenu v půdě. Když si prohlédneme mapu - obsah selenu v pšenici vypěstované v různých oblastech Slovenska - nejhůře je na tom střední Slovensko, od severu až po jih. Z hlediska procentuálního zastoupení různých druhů potravin jsou největšími přispěvateli selenu v našem denním příjmu vajíčka a vepřové maso, což z hlediska zdravé výživy není optimální. Pokud bychom jedli například. kanadské obilí či čočku, budou mít 10-20krát více selenu ve srovnání s tou naší.

Amerika a Evropa jsou z hlediska selenu dva rozdílné světy

Podle publikace Lži o zdraví, kterou napsala dvojice Glenn Matten a Aidan Goggins, první nutriční terapeut s titulem magistra výživové medicíny a druhý irský farmaceut s magisterským vzděláním v oboru nutriční medicíny, je třeba si zapamatovat jednu věc - Spojené státy a Evropa jsou z hlediska odlišného denního příjmu selenu dva zcela rozdílné světy.

V USA dostává většina populace svoji přiměřenou dávku selenu v běžné potravě a žádná další dávka jim nepřinese benefit navíc. Více totiž v případě selenu neznamená ,,lepší". V publikaci zmiňují Finsko, které přijalo odpovědnost za zdraví svých obyvatel a přidává selen do hnojiv. ,,U evropských žen stačí pro dosažení ideální hladiny přijímat 50-60 mikrogramů selenu, u mužů, zejména u těch, kteří se snaží o prevenci rakoviny prostaty, by bylo rozumné dávku lze trochu navýšit, řekněme do 100 mikrogramů denně,“ píší autoři.

Kromě příznivého působení na imunitu, na zdraví vlasů či nehtů (v kombinaci se zinkem) laici poměrně málo vědí o tom, že nejvyšší tkáňová koncentrace selenu je ve štítné žláze. Téměř dvojnásobná v porovnání s játry. Tzv. selenoproteiny svým ochranným účinkem před oxidačním stresem a ovlivňováním tvorby a účinku hormonů štítné žlázy mají obrovský význam při udržování její funkce a integrity.

Selen a štítná žláza – nejen jód je důležitý!

V několika studiích bylo zjištěno, že pacienti s tzv. autoimunitou tyreoditidou (autoimunitní zánět štítné žlázy) či s Graves-Basedowovou chorobou mají nižší hladiny selenu v krvi. Tato zjištění podtrhují vztah mezi nedostatkem selenu a autoimunitou štítné žlázy. Na toto téma se uskutečnilo i několik studií, které sledovaly vliv podávání selenu na laboratorní imunologické parametry při autoimunitní tyreoditidě a výsledky naznačily, že se podařilo snížit aktivitu autoimunitního zánětu. Výsledky těchto studií však nebyly akceptovány odbornými společnostmi natolik, aby se dostaly do standardních postupů – studie trvaly krátce, byly malé a jistý problém je iv tom, že v různých zemích je příjem jódu a selenu různý (závisí zejména na jeho obsahu v půdě, a tím v potravinách).

Představují však například naději v situaci, kdy má pacientka autoimunitní zánět štítné žlázy a už se pouze „čeká“ na vývoj hypotyreózy (snížená činnost štítné žlázy). Proto je určitě vhodné konzultovat užívání selenu se svým endokrinologem v případě obou zmíněných onemocnění.

Selen dokonce významně zlepšil "oční nález" (tzv. endokrinní orbitopatie - otoky tkání očnice, poruchy okohybných svalů...) při Graves-Basedowově chorobě a tento příznivý účinek se udržel půl roku po ukončení léčby (šlo o randomizovanou multicentrickou studii s Graves-Basedowovou chorobou a středně závažnou formou orbitopatie, kdy se podávalo 200 mikrogramů anorganického selenu a porovnávalo se to s účinkem účinné látky pentoxifylinu a placebem).

Liposomální Zinek + Selen

Zinek a selen patří mezi minerály, jejichž nedostatečné hladiny v organismu si lehce všimneme – kvality našich nehtů a pokožky je zhoršená, nebo pozorujeme zvýšené vypadávání vlasů. Zinek působí na kůži nejen regeneračně a pomáhá hojit kožní trhliny, ale účinkuje také proti vyrážkám. Kromě toho se často přidává také do opalovacích krémů, protože naši kůži chrání před škodlivým UV zářením.

Selen je významný antioxidant, který v buňkách snižuje oxidační stres a kůži chrání před předčasným stárnutím. Vstřebatelnost lipozomálního produktu Zinek + selen patří mezi nejvyšší kvůli nejmodernější lipozomální technologii. Ta zaručuje dostatečnou velikost a trvanlivost molekul.

Foto: Shutterstock
Text: Avita